Od Úhoště

Chovná stanice “od Úhoště” byla založena v roce 1993 v České republice. Je to jedna z nejstarších, kontinuálně fungujících chovných stanic na světě. Zpočátku bylo mým přáním pouze “chovat československé vlčáky”. Populace byla malá, spolupráce se slovenskými chovateli zpočátku téměř žádná. Což z odstupem doby vidím pro plemeno spíše jako přínos. V chovu byly jen desítky fen a zpočátku třeba jen šestnáct psů- plemeníků. Dalo by se říci, že “s tím se nedá pracovat”. Ale dalo. Nic jiného nám nezbylo. A kupodivu, plemeno se zdárně rozšiřovalo. Velké plus je to, že plemeno je československý produkt a populace byla zpočátku založena opravdu jen na našich jedincích. I já jsem po dlouhou dobu chovala pouze na česko/ slovenských jedincích. Žádný chovatelský cíl nebyl. Opravdu jsme se jen snažili vybírat co nejméně příbuzné jedince. Od roku 1995 jsem začali dělat rtg na dysplasii kyčelních kloubů. A přišel velký šok. Naše plemeno nebylo tak zdravé, jak jsme si mysleli. Populace se drasticky zmenšila díky vyloučení mnoha jedinců z chovu. Ale i to jsme přežili a dál jsem chovali na našich původních liniích. Potom přišlo to, co se dá nazvat boom československého vlčáka v Evropě. Štěňata se prodávala ve velkém do celé Evropy. A na těchto jedincích se chovalo a nadále chová. V této době se  i do rukou dostal můj osudový pes- Ali Reolup. Bratři Reolupové v dobrém slova smyslu ovlivnili plemeno celosvětově. Vlčáci “před Reolupy” a “po Reolupech” byli totálně rozdílní. Bratři a sestra z vrhu A Reolup přinesli do plemene delší srst, syté barvy, krásné hlavy. Bylo to především díky feně Exa Vopa. Ta měla jedinečný vlčí exteriéer. Typ, který dnes mnozí berou za samozřejmost, byla jen práce českých chovatelů. V této chvíli jsem si uvědomila, že na krvi psa Aliho Reolup chci chovat i nadále. Upevnit jeho exteriér, delší srst, zdraví a původní český rodokmen.

10. narozeniny vrhu "A" Reolup

  Na první moji chovnou fenu s přívlastkem “od Úhoště” jsem čekala dlouhou dobu. Nakonec jsem si ji vybrala po matce, která pro mě byla vlastně jen matkou Aliho štěňat. Má první chovná fena od Úhoště se jmenovala Moki od Úhoště. Vybrala jsem si ji proto, že měla otcův exteriér. A právě proto, že ze své matky neměla vůbec nic. Ani exteriér, ani povahu. Sledovala jsem jen a jen Aliho Reolup. Po Moki jsem si postupně nechávala její dcery, vnučky, pravnučky, prapravnučky,….. Dodnes je můj chov založen na samičích potomcích Aliho Reolup. A plánovala jsem, že s odstupem času budu moct používat i plemeníky, kteří vzešli z bratrů A Reolup. Bohužel se v české republice stalo to, že na tyto bratry byla použita doslova genocida. V současnosti (2023) je to tak, že v České republice, zemi původu, nemáme jediného plemeníka, který by měl vrh A Reolup v otcovské linii a měl čistě česko/ slovenský rodokmen. Máme sice myslím 2 nebo 3 plemeníky, kteří je v otcovské linii mají, ale jejich rodokmeny už jsou znehodnoceny zahraničními předky.

Ali Reolup

Tedy co je mým cílem teď? Upustila jsem od původní myšlenky uchovat si v mém chovu exteriér vrhu A Reolup. S postupem doby vidím, že nám vymírají chovní psi a feny, kteří by měli původní, čistě česko/ slovenské rodokmeny. Máme jich méně a méně, chovní psi by se v České republice dali napočítat na prstech jedné ruky. Na Slovensku je jich o malinko více, ale také postupně mizí. Tedy- hledám takové plemeníky a snažím se je používat na mé feny- samičí potomky Aliho Reolup. Snažím se balancovat mezi zdravím, exteriérem, dobrými povahami a přitom si zachovat buď úplně čistý česko/ slovenský rodokmen mých štěňat nebo jim v rodokmenu dopřát maximální možné zastoupení psů s rodokmeny z obou zemí původu.

Asi se ptáte, proč si tak přeji populaci s původní čistě česko/ slovenskou krví. Je to jednoduché. Už z principu věci: je to československý vlčák. To je důvod číslo jedna. Kdo jiný by si měl držet původní krev, než obě země původu.  Další důvod je ten, že my si už od počátku plemene (případně od roku 1995 jako počátek sledování dysplasie) držíme dobré zdraví našeho plemene. Zpočátku jsme vlastně znali všechny chovné jedince osobně. Věděli jsme o nich vše. Jakou mají povahu, jestli jsou zdraví. Na těchto jedincích jsme stavěli. Z chovu se vyřadili všichni kryptorchidi, což se snadno ohlídalo na bonitacích. Z chovu jsme vyřazovali všechny jedince s neúplným či jinak nevyhovujícím chrupem. Což se také dalo snadno ohlídat na bonitacích. Z chovu se postupně vyřazovali všichni jedinci se zálomky. Což se dalo snadno ohlídat na bonitacích.  Z chovu se postupně vyřazovali všichni jedinci, kteří neměli standardní výšku. Což se dalo snadno ohlídat při bonitacích. Z chovu se postupně vyřazovali všichni jedinci, kteří byli bázliví či agresivní. (Naše testy povahy se v takovém rozsahu v jiných zemích po léta nedělaly. I teď si dovolím říci, že v jiných zemích do chovu projde to, co by u nás neprošlo. ) Což se dalo velmi snadno ohlídat na bonitacích. A teď se zamyslete. Kdo jiný, než obě země původu má takto zkontrolované všechny chovné jedince? Nikdo. A to nemluvím o zásadní věci, jako je příměs jedinců, kteří československými vlčáky ve skutečnosti nejsou. Pouze v Čechách a na Slovensku si můžete být jisti, že váš vlčák má všechny předky československé vlčáky.  Francie je doslova zaplavena kříženci s rodokmenem československého vlčáka. Itálie byla zaplavena kříženci. Křížence najdeme na celém Balkánu, v Maďarsku, Itálii a sporadicky vlastně na celém světě. Kromě obou zemí původu. Československý vlčák není jen pes, který má být podobný vlkovi. Ale právě díky mnoha generacím chovatelů a jejich práci je to také zvíře, které má určitou povahu. Je to pracovní plemeno, které je schopno běžného tréninku, případně speciálním typům výcviku, jako je třeba záchranářský výcvik nebo práce založené na čichových schopnostech plemene.  A co místo toho vidíme ve světě? Psy s vlčím exteriérem ( a bohužel falešným rodokmenem československého vlčáka), kteří jsou schopni zabít člověka nebo nejsou schopni žádného výcviku. V mnoha zemích se chová na jedincích, kteří neprošli bonitacemi s testem povahy. Co si myslíte, že se stane, když se plemeno založené a křížení s vlkem nebude po několik generací sledovat ohledně povah? 

Tak právě toto je důvod, proč by si měl každý zájemce o plemeno založit svůj chov na jedincích ze země původu. To je důvod, proč se velmi snažím mít založený můj vlastní chov na původní krvi. Žádný dovoz, žádné krytí zahraničními šampióny. Alespoň u mých nejhodnotnějších fen. Prosím nečekejte ode mě štěňata která budou zářit ve výstavních kruzích. O to v mém chovu jde asi až na posledním místě. Neptejte se mě na štěňata z “show lines”.  To vás raději odkážu na nějaké jiné chovatele. U mě se ptejte na štěňata s původní českou a slovenskou krví, po rodičích, kteří jsou od roku 1958 pod kontrolou některého z našich klubů. U nikoho jiného na světě neuvidíte na webové stránce rentgenové snímky chovných fen, dokonce po několik generací. Nenabídnu vám jako informaci pouze formulaci HD: A , ale uvidíte reálný snímek kyčlí. Tedy žádný podvod, žádné zaplacené dobré výsledky. U nikoho jiného na světě neuvidíte na www scany veškerých zdravotních vyšetření, u nikoho jiného na světě neuvidíte na www scany výsledků testů dědičných chorob nebo podrobný protokol o posouzení kyčlí. U nikoho jiného na světě neuvidíte bonitační kartu každé chovné feny.

Toto je rozdíl, který dělá můj chov odlišným od všech dalších chovů po světě. Absolutní otevřenost, možnost vidět všechny výsledky na vlastní oči.

Pokud se vám tato myšlenka líbí, pokud se vám líbí moje chovatelská práce, zkuste se podívat na plánované vrhy. Vždy je z čeho vybírat.

Plánované vrhy najdete: zde