Od Úhoště

                                        Co je pro čsv typické

   V této kapitole si probereme, co je typické pro československé vlčáky. Každý majitel štěněte dříve či později zjistí, že jeho štěňátko se v něčem odlišuje od „normálního“ psa. Některé rozdíly jsou příjemné, některé bohužel ne. O většině vlastností čsv by se budoucí majitel měl dozvědět od chovatele, u kterého se o štěně zajímá. Správný chovatel by se neměl mermomocí snažit štěně prodat každému, kdo se ozve, ale měl by každého zájemce „prověřit“, otestovat si, ale hlavně varovat před případnými budoucími problémy.

  Máte tedy doma štěňátko. Určitě vám chovatel doporučil, abyste jej nedávali do kotce, kde bude celý den samo a uvidí vás jen několikrát denně během krmení a úklidu kotce. Pravděpodobně mu tedy doma chystáte pelíšek a rozdělujete ostatním členům rodiny úkoly. Venčení po každém probuzení a mimo to ještě několikrát denně, aby se tan váš drobeček naučil co nejdříve udržovat čistotu. Ale co to? Vaše štěňátko je venku  půl hodinky, hraje si běhá a dobře se baví, ale loužička nikde? A po příchodu domů si konečně přidřepne a s výrazem „ no to to trvalo, už jsem to nemohl vydržet“ si konečně uleví? Nezoufejte. Tady to chce opravdu trpělivost. Vlčáci nejsou větší „čuňátka“ než ostatní plemena, jen se poněkud více řídí hlasem matičky přírody. Tím, že chcete, aby se náš drobeček vyvenčil venku, tj. na cizím území, ho prakticky pěkně pletete. Každý vlk v přírodě si značí jen svoje území a všechny potřeby vykonává jen na území svojí smečky. Zajít se vyvenčit na cizí území je vyložená drzost a  sousední smečka by si to mohla špatně vyložit jako snahu o obsazení jejího teritoria cizí smečkou. Tohle běží hlavou vašemu miláčkovi, když po něm chcete, aby se vyvenčil tam, kde cítí cizí psy. Buďte trpěliví. Procházky dělejte tak dlouhé, aby se štěňátko venku vyvenčit prostě muselo. Pokaždé, když se mu TO povede, musí následovat veliká pochvala a něco dobrého. Každé štěně je jiné, takže jedni majitelé chovateli hlásí, že už zvládli loužičky a bobečky venku po několika dnech  a druhý majitel si zoufá, že se to ten jeho pes snad nikdy nenaučí. Naučí, nemějte strach.

   Vaše štěňátko už má za sebou druhé očkování a vy jste celí netrpěliví, kdy že už vyrazíte s malým do ulic, aby se seznámilo se světem. Venku  se chová vzorně, je zvídavé a každý ho zajímá. Buďte rádi, ne každé štěně čsv je nebojácné.  Vezmete-li si od chovatele štěňátko ve stáří kolem šesti týdnů a pokračujete v socializaci  od prvního dne, kdy je malý u vás, pravděpodobně nebudete mít žádné problémy. Může se ale stát, že si kupujete štěně už starší a na prvních vycházkách zažíváte zklamání z toho, co že jste si to vlastně koupili. Vaše štěně nechce jít po ulici, před lidmi uhýbá, se psy se nekamárádí a děsí jej všechny zvuky. Neházejte flintu do žita a rozhodně ve vycházkách pokračujte. Spolu s vlčí krví si vaše štěně přineslo do vínku i vlčí opatrnost. Jen neustálým opakováním vycházek se váš pejsek časem naučí, že mu venku nehrozí nebezpečí. Největší chybou by bylo, nechat štěně na zahradě a myslet si, že z toho časem vyroste. Socializace je u čsv velmi důležitá, nejméně stejně tak důležitá, jako nutnost každodenního krmení.

  Koupili jste si malou huňatou kuličku, ale ta se vám před očima mění na hubené, ušaté, nohaté a  zvýšky značně placaté štěně? Nebojte se. Váš miláček není ani nemocný, ani plný červíků. Nesrovnávejte jej se stejně starými štěňaty např. německého ovčáka. A hlavně, nesnažte se vykrmit jej do stejné šířky, jakou má sousedovic štěně. Jen byste mu ublížili.  Je to typický potomek vlka. Lehký, do zhruba jednoho roku (pro člověka neznalého plemene) dosti nevzhledný pes.  Uvědomte si, že zhruba v šesti měsících stáří bude mít váš pejsek výšku dospělého psa, ale  „hmotu“ na sebe bude nabalovat ještě apsoň jeden rok.

   Koupili jste si čsv jako hlídacího psa? V tom případě vás chovatel neinformoval poctivě o vlastnostech čsv. Československý vlčák není typický hlídací pes. Je to tichý pozorovatel, který bude cizí lidi zpoza plotu mlčky sledovat. Nikdy se nestane, že by štěkal na člověka jdoucího 20m od vašeho plotu po ulici. Začal by štěkat pravděpodobně až ve chvíli, kdy by se vetřelec snažil přelézt váš plot . Bydlíte-li na samotě, kde lidé nechodí blízko vaší zahrady, začne také štěkat o něco dříve.  Čsv  přes den neštěkající začínají na lidi častěji štěkat také za soumraku nebo za tmy.

     Koupili jste si štěně na výcvik. Doposud  šlo vše lehce, přivolání, stopy, aport,…. Štěňátko běhalo pro míček a zpátky,ale jako by jej to časem začalo nudit?  Nedivte se. Čsv není aportér, který bude do úmoru běhat pro nějaký předmět, který mu hodíte. Není to plemeno po generace šlechtěné na přinášení zvěře. Vlk v přírodě nepotřebuje aportovat. Maximálně si malí vlčci hrají s částmi potravy, poponášejí ji, honí se s kostí v tlamě. Nácvik aportu vás bude stát větší úsilí, než byste věnovali kterémukoliv jinému pracovnímu plemeni. Samozřejmě existují vyjímky, vlčáci, kteří aportují s radostí a rychle. Ale není to příliš obvyklé.

  Je známá nechuť čsv ke štěkání. Je to další památka na  vlka. Vlci  nevydávají souvislý štěkot jako psi, maximálně občasné vyštěknutí. Při nácviku štěkání na povel je dobré začít co nejdříve, prakticky ve chvíli, kdy si štěně přinesete domů. Také vás to stejně jako nácvik aportování bude stát mnohem více úsilí.

   Začínáte se svým štěňátkem výuku stopování a zdá se vám, že to „jde samo“? Pejsek velmi rychle pochopí co se po něm chce a po pár lekcích  už docela slušně sleduje stopu? I to je normální. Je to jedna z kladných vlastností získaných od vlka. Vlk v přírodě, kterého by  „neživil“ nos, by pravděpodobně moc dlouho nepřežil. Vlčáci jsou velmi dobří stopaři, rozvíjejte tyto vlohy.

  Jste sportovně založení? Pak jste koupí čsv udělali jen dobře. Čsv má typický nízký vlčí klus, při kterém jakoby „klouže“ po zemi. Je to velice úsporný pohyb, díky kterému je váš pes schopen uběhnout neuvěřitelnou vzdálenost. Na rozdíl od např. německého ovčáka,  který toho s jeho typickou  „vysokou akcí“ končetin moc neuběhne.

  Zdá se vám, že váš pes velmi rychle chápe všechny povely, vždy ví, co po něm chcete, ale při výcviku mu chybí jakási ochota? Nedivte se. Čsv je známý svou nechutí opakovat mnohokrát za sebou určité cviky, bez toho, aby „ z toho měl prospěch“.  Ještě tak možná za pamlsek. Ale zadarmo? Zrovna tak  jedna činnost, konaná monotóně beze změny jej velmi brzy spolehlivě „otráví“.  Při výcviku mějte na paměti pestrost a přestávky.

  Vaše štěně jakoby stále nechce pochopit, že vám musí být podřízené, často na vás vrčí a tzv. „to na vás  zkouší“?  Tady je zapotřebí velká důslednost. Cílem každého vlčete ve smečce je, zaujmout v budoucnu co nejvyšší postavení v hierarchii smečky. Prakticky celé mládí stráví v bojových hrách se sourozenci, kdy se všichni navzájem testují a zjišťují, jakže na tom ve smečce jednou budou. Vaše štěně se chová velmi podobně. Celé dětství vás testuje, jste – li dostatečně silní na to být mu nadřízení. Jakmile by jednou ucítilo, že jste mu ustoupili, je to pro něj pobídka k tomu, aby se snažilo zaujmout vaše místo.  A že to váš minulý dobrman, ovčák , (doplňte dle libosti) nedělal tak často?  Jistě, on neměl ke svému prapředku-vlkovi, tak blízko.

   Váš pes je poněkud více „svobodomyslný“, na přivolání reaguje víceméně vlažně. Přijde sice, ale ta doba a je to takové pomalé…..Uvědomte si, že čsv nebyl po staletí šlechtěn na úzkou spolupráci s lidmi, na rychlé reagování na povely. Pravda, německý ovčák ano. Ale vlk vnesl do tohoto plemene tolik osobitosti, že jeho dědictví je ve vlčácích velmi zřetelné. Vše je o vztahu vašeho psa k vám. O tom, jak silně si jej k sobě dovedete připoutat. Můžete mít rychlá a kvalitní přivolání. Ale závisí to na vašem způsobu výcviku a celkovému přístupu k vašemu psovi. I zde nelze nic paušalizovat. Máte-li vlčáků více sami vidíte, že ke každému musíte mít jiný přístup. Někteří psi jsou vysloveně „tvrdí“ a je těžké si je podřídit. Naopak některé fenky jsou až příliš submisivní a  prakticky vůbec na ně nesmíte tlačit.

  Před koupí štěněte jste si o vlčácích přečetli kde co. Zjistili jste že je to plemeno spíše temperamentnější. Ale s tím, co zažíváte teď se to nedá srovnat? Vaše štěňátko lítá od rána  do večera, všechny kouše, když je nemůže okusovat tak aspoň běhá po bytě nebo něco ničí? Na zahradě ničí záhony, vytrhává kytky, mačká  kočky a trápí vaše ostatní psy? Ano, to je prostě vlčák.  A když už se těšíte, že malý tyran konečně usnul, tak za půl hodinky je opět fit a plný nových sil?  To jsme přeci původně chtěli.  Psa, který bude schopný výcviku v armádě, takového, který potřebuje k regeneraci sil jen krátkou dobu. Počítejte s tím, že váš vlčák bude na rozdíl od jiných plemen psů velmi dlouho hravý a bláznivý jako štěně. Ale také bude dlouhověký a aktivitu si zachová až do pozdního věku. To je také jedna z památek na vlka. Srovnejte si vašeho desetiletého vlčáka s jeho vrstevníky na cvičáku, ve vesnici. Většinou jsou to psí starci, kteří se jen opatrně pohybují. Mají bolavé klouby a pravděpodobně jsou obézní. A váš vlčák? Je schopný běžného výcviku, na túrách vám stále ještě nosí batoh,  celkem dobře ještě tahá sáně. A dysplazie kyčelního kloubu, kterou mu zjistil kdysi v mládí veterinář? Pravděpodobně se ani neprojeví.

  Pořídili jste si fenku čsv, kterou byste si chtěli nechat na chov. Ale co to? Ona nějak divně hárá. Sousedovo ovčačka hárala už před prvním rokem a ta vaše stále nic. Není nemocná? I to občas slýcháváme. Nezapomeňte, že čsv vzniknul křížením zvířat diestrických ( psi-feny hárají 2x-3x ročně) a monoestrických (vlčice hárají 1 ročně).  Vlci vyspívají tělesně i duševně mnohem později než psi. Vaše vlčanda bude tedy hárat pravděpodobně později a  ve většině případů jen jednou ročně. Existují i vlčandy hárající 2x ročně nebo pravidelně po cca 8 měsících. Některé feny reagují spuštěním hárání i na změnu ve smečce, změnu umístění,…Na rozdíl od  „normálních“ psů- fen, které jsou schopny nechat se nakrýt od cca desátého dne hárání, vaše fenka vlčáka může být svolná ke krytí až po měsíci hárání, i déle a nebude to nic nenormálního.