Od Úhoště

                       Skijoring

 

   Tento sport k nám dorazil v polovině osmdesátých let. Jde o jízdu psovoda na běžkách tažených psem (nebo psy). Potřebujete to samé vybavení jako pro canicross. Navíc musíte mít běžky, které byste měli dobře ovládat.  Zrovna tak pes musí být dobře ovladatelný. Obzvláště ve chvíli, kdy vám cestu zkříží třeba srna. Proto psa při jízdě neustále sledujte. Varovným znamením může být naježení psa nebo zvednutí ocasu. Jednejte ihned, protože ne lyžích je člověk přeci jen méně hbitý. Měli byste zareagovat dříve, než vás pes stáhne z cesty.

  Místo na trénink se hledá poněkud hůře, protože ne každý má v místě bydlište ideální sněhové podmínky. Navíc na horách  byste neměli vstupovat na upravené běžecké trasy, ve kterých pes nadělá neplechu. Na mnohých bývá vstup psům přímo zakázán.

 

    Canicross

    Je dalším psím sportem moderní doby. Jde o běh se psem v přírodě. Z počátku pravděpodobně jen pro zábavu, později se můžete zúčastnit některého z mnohých závodů konaných u nás.  Jsou pořádány v přírodě, převážně na měkkých lesních či polních cestách. Bohužel při běhu si „kochání se přírodou“ moc neužijete.

  K základnímu vybavení canicrossaře patří kromě psa ještě postroj,  skijoringové šňůry a opasek. Pravda, při běhu pro radost se psem, můžete psa vést jen na vodítku. Ale není to pohodlné, protože nemáte volné ruce.

  Postroje se vyrábí ve dvou základních typech. Postroj SLED není pro canicross nejvhodnější. Je to ten  postroj, který nejčastěji vidíte na psech táhnoucích sáně. Pro jeho správnou funkci je důležité, aby šňůra od psa dozadu vedla pokud možno aspoň vodorovně, lépe je mírně dolů. Tak se může zátěž rovnoměrně rozložit na celé tělo psa. Pokud již tento postroj máte a nechcete kupovat nový, měli byste použít delší skijoringovou šňůru. Druhý typ postroje, který je pro náš účel vhodnější, je postroj GUARD. Je to v podstatě ten samý, který používáte ke stopování či k nácviku obrany. Tento postroj by se naopak neměl používat pro psy táhnoucí sáně, protože hůře rozkládá tažnou sílu na  tělo psa. Tento postroj nechává psovi volnou záď a je vhodnější jak pro canicross, skijoring ,tak pro bikejoring. Skijoringová šňůra slouží ke spojení psa a psovoda. Na obou koncích má karabiny a je možné si ji připnout k opasku. Je opatřena amortizérem- jakousi gumou všitou do popruhu, která má za úkol tlumit rázy na tělo psa. Skijoringový opasek se používá při skijoringu, canicrossu a dog-trekkingu.. Je vyroben z příjemného měkkého materiálu. Má univerzální velikost, kterou si může každý nastavit podle svého. Součástí opasku je „spodní tah“. Tedy popruh vedoucí zezadu rozkrokem dopředu. Slouží k lepšímu rozložení síly, abyste si nenamáhali bederní páteř. Všechny výše zmíněné pomůcky u nás vyrábí několik firem a je možné je bez problémů zakoupit.

  To, že psovod musí mít na běh lesem vhodnou obuv a oblečení jistě nemusím připomínat.

 

  Nácvik běhu se psem s postrojem je v podstatě stejný jak jsme se již dočetli v kapitole o mushingu. Je nesmíte zapomenout, že tento sport se provozuje většinou v teplejších obdobích roku a neměli byste proto zapomínat na pitný režim psa. Též u psů s delší srstí dejte pozor na přehřátí. Pokud byste se chtěli účastnit canicrossových závodů, je vhodné naučit psa povely pro zatáčení.

 

 

 

                        Pulka

 

 Tento sport má své kořeny především ve Skandinávii. U nás se s ní na závodech setkáváme zřídka. Pulka nejvíce připomíná dětské boby. Je uzavřená a se psem ji spojují dvě ojky nad psem tvořící oblouk.  Vše je vyrobeno z velmi lehkých materiálů. Většinou ji táhne jeden pes, ale je možné zapřáhnout až tři. Psovod je s pulkou spojen opět skijoringovou šňůrou k bedernímu pásu.

 

  Češi jsou známí svými „zlatými ručičkami“. Viděla jsem  různé „pulky“ vyrobené ze všeho možného, co se doma najde. Hranaté plastové nádoby dole s drážkou, aby držely směr, posazené na lyžích, upravené dětské boby….

 

 

 

                        Bikejoring

 

  Mnozí z majitelů vlčáků jsou také aktivními sportovci a jízda na kole se psem je maximálně uspokojuje. Výbava pro tento sport je stejná jako pro další tažné sporty. Jen můžeme použít oba druhy postrojů, SLED i GUARD. K výbavě psovoda patří kromě kvalitního jízdního kola do terénu samozřejmě cyklistická přilba. Ta je naprosto neodmyslitelná, protože bikejoring je pravděpodobně nejnebezpečnějším sportem z této kategorie. Také úrazy způsobené pádem při bikejoringu bývají horší. Pes táhnoucí kolo musí být bezpodmínečně dobře ovladatelný. Nezapomeňte, že vlčáci mají silný lovecký instinkt a  setkání  se zvěří v lese by mohlo být nepříjemné.

  Někteří majitelé mají své psy naučené běhat u kola. Při tréninku např. na vytrvalostní zkoušku, kterou každoročně klub pořádá  ( běhá se na 40,75 nebo 100km , zpravidla po lesních cestách) po psovi vyžadujeme, aby běžel vedle kola buď na volno nebo na vodítku. To by mohl být problém, pokud chcete, aby vás pes na kole táhnul a on ví, že to vlastně nemá dělat. Obecně by pes měl být naučen, že pokud má na sobě tažný postroj, měl by táhnout a pokud jen obojek měl by běžet bez tahání.

 Protože bikejoring provozujete opět převážně v teplých obdobích roku, dbejte na pravidelný přísun tekutin do těla psa.

 

 

 

                        Scooter

 

  Tento poněkud záhadný název v sobě ukrývá další sport pro tažné psy.  Jedná se o koloběžku taženou jedním či dvěma psy. Je to poněkud bezpečnější než bikejoring, především proto, že z koloběžky se dá v případě nouze rychleji a bezpečněji „vystoupit“. Vybavení psa i psovoda je stejné jako u bikejoringu. Na trhu je několik desítek druhů koloběžek určených pro sport od nejlevnějších až po drahé. Vyberte si takovou, která je vhodná i do terénu a která má stupátko umístěné výše nad terénem než silniční koloběžka. Nedoporučuji koloběžky prodávané v supermarketech pro děti.

 

 Moje děti vlastní dvě takové koloběžky. Vybrali jsme na internetu takovou, která je schopna vydržet i hrubší zacházení a případné karamboly. Na kolo tažené psy bych se bála děti posadit, ale koloběžka se mi zdá velmi dobře ovladatelná, rychle a spolehlivě zabrzditelná, lehká pro manipulaci v terénu. Váží kolem 8kg a psi ji táhnou velmi rychle a lehce.

 

 

 

                                         A další tažné sporty?

 

 Už mě žádné běžně provozované nenapadají.  Dobře vychovaný a spolehlivý vlčák může táhnout prakticky jakýkoliv prostředek. Jen je důležité, aby sáně, pulky, jízdní kolo a další přibližovadla byla pro psa bezpečná, neměla ostré hrany, o které se pes může zranit.  Osoba, kterou pes táhne musí dávat dobrý pozor na to, aby na psa nenajela zezadu. Mnoho vlčáků nemá zrovna nejpevnější náturu a i drobný karambol jej může nadobro odradit. Všechny takovéto aktivity by měly být pro vašeho vlčáka aspoň trochu zábavné. Při každé výuce na psa netlačte, nepospíchejte. Vlčáci jsou opatrní, vše si musí nejdříve ohmatat, zjistit o co jde. Není dobré psa znechutit hned v počátku a potom od něj chtít stabilní výkon. Budu se opakovat, ale nezapomeňte, že nejlepší cesta k úspěchu vede u vlčáka přes žaludek.

 

 Kromě výše popsaných saní, koloběžek, jízdního kola, vlastníme ještě malý valníček s ojí. Psi jsou zapřaženi zpravidla dva vedle sebe. Používáme postroje, které jsou jakýmsi křížencem mezi postrojem GUARD a postrojem pro pulky. Pokud budete učit psa tahat nějaký dopravní prostředek s ojí, musíte jej naučit, že má omezený pohyb právě kvůli ojce , ke které je připřažen. Zpočátku mu bude pravděpodobně činit potíže zatáčení, protože je poněkud odlišné než zatáčení před saněmi nebo koloběžkou. Tento valníček využíváme především v obdobích žní, kdy si pejsci sami vozí zásoby slámy na zimu. Kdo se chce v zimě ohřát, musí přiložit packu k dílu.