Od Úhoště

Postavení psa v rodině

  Přinesli jste si domů štěňátko. Samozřejmě to nejkrásnější, nejsladší, nejkamarádštější a nejprůbojnější. Ale co dál? Jak to udělat, aby se z něj nestal tyran, před kterým celá rodina couvá, když nikoho nepustí na gauč, k misce, ke dveřím,….

  Od prvního okamžiku musí štěně vědět, která příčka na hodnostním žebříčku je jeho. Snažte se, aby ta jeho byla co nejníže. Ono je roztomilé, jak ten malý pětikilový  prcek  krásně vrčí, když mu bereme hračku. Ale bude to stejně roztomilé až bude mít těch kilogramů třicet nebo čtyřicet?

 Takže trénujme.  Dejte pejskovi jeho misku s jídlem. Ale cvičně mu ji několikrát během jídla seberte. Sahejte mu do misky a dělejte, že máte také hlad. Štěně si to musí nechat líbit. Pokud má štěně nějakou velkou kost, dělejte to samé. Také s hračkami . Pokud snese  sebrání jídla bez vrčení, štěně pochvalte a misku mu vraťte.  Pokud na vás vrčí, dejte povel „fuj“ a misku už mu nedávejte. Počkejte s dalším krmením aspoň několik minut.

  Od prvního okamžiku by mělo mít štěňátko vyhrazené své místo k odpočinku. Pokud možno na podlaze. Zpočátku by to měl být pelíšek, kam si pejsek může zalézt, když je unavený a kde jej nikdo nebude rušit. Mělo by to být jeho výsostné území, které respektujeme. V rodině kde jsou děti,  měly by být poučené, že pokud pejsek ulehne k odpočinku na jeho místo, tak ho nikdo nesmí rušit. Pro malá štěňata je příjemnější takový úkryt, který má i stříšku. Například molitanová miniboudička pro psy nebo jen velká krabice.  Pokud má štěně pocit, že je chráněno i ze zhora,  je spokojené.

   Nedoporučuji nechávat pejska ležet na našem gauči či křesle. Vyvýšené místo by mělo být vyhrazeno pro výše postavené členy smečky, tedy pro nás, lidi.

   Mnoho nových majitelů si stěžuje na neustálé okusování všeho a všech štěnětem. Bohužel, malí vlčáčci jsou takoví. Tímto „kousacím obdobím“ si projdou všechna štěňata. Je dobré pejskovi nabídnout větší množství různých hraček na okusování. Jak žvýkací kosti z buvolí kůže, sušené  vepřové či hovězí uši, vepřové nožky.  Pokud  štěně okusuje i majitele v rámci hry, je to možné tolerovat. Ale ten, kdo určuje kdy je začátek a konec hry musí být vždy majitel. Také pokud vás štěně během hry silněji stiskne, musíte mu dát najevo, že to je příliš. Zkuste zanaříkat jako štěně nebo  říct „ aaaau“  ublíženým tónem. Pokud to nezabere, můžete štěněti stisknout mordu a současně dát povel „nesmíš“.  Obecně platí, že povel „nesmíš“ používáme při přerušení nežádoucí činnosti, kterou pes nesmí v tom okamžiku dělat, ale jindy ano.  Pokud chcete psovi zakázat něco jednou provždy, používejte povel „fuj“.

   Pokud se stane, že hra štěněte přejde z jeho strany v boj o postavení, musíte mu ihned jednoznačně dát najevo, kdo je a bude nadřazený. To platí při jakémkoliv projevu agresivity vůči majiteli. Štěně chytněte za kůži na hřbetě a za kohoutkem a přitiskněte k zemi. Tam jej přidržujte tak dlouho dokud neuvidíte, že se štěně podřídilo. Buď přestane vrčet nebo se vzpírat a podle výrazu  obličeje uvidíte, že se vzdává. Toto je metoda vlčákům přirozená. Není vhodné štěně plácnout. To je trest, který mezi sebou vlci ani psi nepoužívají a štěně to nechápe.

   Každý  mladý vlk v přírodě se pochopitelně snaží zaujmout  v hierarchii smečky co nevyšší  postavení. Stejně to na vás bude zkoušet vaše štěně. Nedopusťte, aby se jen na okamžik dostalo štěně na vyšší postavení, než jste vy a členové vaší rodiny.  Vždy se vám bude lépe usměrňovat desetikilogramové štěně než třicetikilogramový pubescent. Nezapomeňte, že puberta vašeho chlupáče tu bude dříve, než se nadějete. V té době už musí být mezi vámi a vaším štěnětem dávno jasno.